přirozený stav Umělý termín, který použili autoři teorie SPOLEČENSKÉ SMLOUVY pro popis stavu, v němž neexistuje politická moc. Jeho úkolem může být jak ospravedlnění existence státu, tak popření jeho nezbytnosti, i postavení proti sobě štěstí civilizovaného člověka a bídy divocha, nebo naopak. Lze ho najít ve spisech HOBBESOVÝCH, LOCKOVÝCH, PUFENDORFOVÝCH, GROTIOVÝCH, ROUSSEAUOyÝCH, KANTOVÝCH a v dílech řady dalších myslitelů sedmnáctého a osmnáctého století. Postavení přirozeného stavu v jejich filosofii vede k různým výkladům: je to společenský a nepolitický stav, nebo stav nespolečenský? Je to stav míru, nebo stav války?
Je to čistě hypotetický stav, nebo je to stav, ve kterém se nalézá nějaká část lidstva dnes nebo se nalézala v minulosti? Je to právní, nebo faktický pojem? Na všechny tyto otázky dávají různí myslitelé rÍ!zné odpovědi.
Všichni se shodují v tom, že lidé, kteří nemusí poslouchat žádnou politickou autoritu, žijí v tomto - nebo alespoň v nějakém - přirozeném stavu úcty jeden k druhému; většina se shoduje v tom, že to znamená, že vládci svrchovaných státÍ! žijí v přirozeném stavu a mají k sobě navzájem úctu. HOBBESOVO tvrzení, že přirozený stav je stav války, se nevyskytuje u žádného jiného myslitele. Dokonce i GROTIUS, který považuje nadvládu silných nad slabými za legitimní, zdÍ!razňuje, že přirozený stav je řízen přirozeným právem. Tyto rozpory jsou do jisté míry iluzomí, neboť Hobbes definuje válku jako nepřítomnost míru, zatímco všichni ostatní myslitelé definují válku jako skutečné násilí nebo jeho hrozbu, a mír na-' opak jako nepřítomnost války. Ale z právního pohledu tento rozpor existuje, protože Hobbes tvrdí, že v době války jsou hlavními ctnostmi síla a podvod, a že jsme bláhoví, když očekáváme něco lepšího od cizích států a od těch, jež neovládá nějaká svrchovaná.
mocnost. ROUSSEAŮV výklad přirozeného stavu je pozoruhodný svou složitostí a detailní propracovaností i faktem, že z přirozeného stavu činí spíše antropologický pojem než pojem čistě právní. Rousseau tvrdí, že "opravdový" přirozený stav, či stav přírody, je daleko vzdálenější našemu současnému stavu, než předpokládali Hobbes nebo Locke. Když lidské bytosti vyšly z rukou Přírody, nebyly obdařeny řečí, rozumem, smyslem pro čas a morálkou, byly naprosto osamělé - matky byly pohromadě s dětmi, ale rodina byla neznámým pojmem. To, co Locke a Hobbes nazývají přirozeným stavem, už je stav společenský a rozvinutý. Hobbesovská válka všech proti všem mohla vypuknout jen mezi bytostmi obdařenými řečí, sebevědomím a morálkou - jen tehdy se mohli lidé stát soupeřivými a zlými.
Vzestup sociologického a historického zájmu o politický vývoj učinil pojem "přirozený stav" zastaralým. HUME popřel, že by člověk byl kdy existoval v přirozeném stavu, který si představoval Hobbes - avšak Hobbes byl ihned schopen zareagovat a uplatnil přirozený stav jako stav hypotetický, sloužící spíše k ilustraci logiky politické autority než k výkladu její geneze. Bylo však jasné, že jiné cesty k vyjádření téhož jsou intelektuálně přesvědčivější. Myslitelé jako BENTHAM a jeho utilitarističtí následovníci chovali k myšlence přirozeného sta~ nepřátelský postoj, jednak proto, že se domnívali, že směšuje historické a morální otázky, a také proto, že ho spojovali s teoriemi společenské smlouvy a přirozeného práva vlády, které napadali ve jménu užitečnosti. Vznik vědecké a positivistické antropologie a sociologie moW tento pojem jen dále zdiskreditovat. Je trochu překvapující, že pojem přirozený stav v posledních letech opět ožil. RAWLSOVA Teorie spravedlnosti ho oživila spolu se způsobem pojímání spravedlnosti typickým pro teorii společenské smlouvy, a Rawlsův kritik Robert Nozick ho do určité míry používá v díle Anarchie, stát a utopie (Anarchy, State and Utopia), když si klade tradiční otázku: "Kdybychom neměli žádného vládce, byli bychom nuceni si ho vytvořit?" Tyto otevřeně hypotetické otázky oživují "teorii přirozeného stavu" bez jakýchkoliv historických konotací, čímž se vyhýbají výhradám Hnma a dalších kritiků, kteří si uvědomili, že lidé se stali lidmi ve společnosti a ne mimo ni.
Vycházejí přitom z disciplin jako je teorie ekonomiky a teorie hry, jejichž podobnost s mnohým, co najdeme v Grotiovi, Hobbesovi a Lockovi, je příliš nápadná, než aby potřebovala další zdůraznění. AR

odkazy
Nozick. R.: Anarchy, Swte and Utopia. Oxford: Blackwell,1974.
Hume, D.: Ofthe Original Contract, (1748). V: Essays Moral, Political and Literary, ed. E. Miller. lndianapolis: Liberty Classics, 1985.